ke kresbam I.
Naše píseň už dávno dozněla,
to jen zadrhla se páska
a stále dokola hraje stejnou píseň
Vytrhni ji už z magnetofonu
a i desku rozbij o podlahu
a hoď do koše
nebo to rovnou všechno spal
Bude to tak líp
můžem začít od začátku
od jiných se učit z not,
co je C a co D
a že A je Amore
dur pro chvíle pokoje
a moll pro smutek v mojí duši.
tak čeho se tak bojíme,
no řekni už
toho, že budem žít a nebude to bolet?
toho, že máš ráno s kým se probouzet?
že sníš svůj sen a přece jsi vzhůru?
tak zažeň noční můru a pojď ke mě na polštář.
sednem si tu spolu
a můžem si třeba hrát.
tak neboj se už,
já odvahy mám dost
půjdem se večer projít někam,
kde bude klid.
proto lidé trápí se,
bojí se uvěřit tomu, co se stalo
krásné chvíle můžeš prožít
a nemusí přinést smůlu
lidé bláhoví,
tak proč mu nikdo nepoví,
že... že o všem rozhoduje si sám?