ke kresbam III.
Stát opodál, nemoct nic.
a jen se tak dívat
na to, jak plyne čas.
jak zas a zas si boty obouváš
a že mě vůbec nevnímáš,
to, co bojím se ti říct.
Přešla doba a už nedoufám,
teď už se já obouvám
„Nashledanou a šťastným buď“
vyrážím do světa
hledat odpovědi
a vím, že nenaleznu je.
pohyb a radost z něj
už přebolívá to
rychlost cvalu,
co koni zrychlí tep
až k smrti přiblížit se.
A pak ticho,
kůň zastal a zamyslel se
jaké seno se dnes bude podávat?
Zapomněl jsi, odkud jsi,
zapomněl jsi, proč jsi právě sem chtěl jít.
Vkročit do džungle, kde vládnou psi
a tys jediný kocour mezi nimi
a přitom šel jsi dobrovolně,
měl jsi cíl, své poslání.
Anebo jen miluješ riziko?
Ty, ty,ty,
stále jen ty
A je to tak
a není.
a ty nevíš o tom nic
neznáš mě a nevidíš
a přesto už dávno žiješ ve mě.
je to jako prokletí
a já miluju tvůj styl,
tvé myšlení,
i to, cos pochopil
a to je to.
Jsi to ty,
to, co mě oslovilo,
a přesto-
všechno je to moje
a ty nemáš z toho nic.